Víc než práce

Lifestylový blog o tom, že nejenom prací je člověk živ

0

Zítra je taky den. Prokrastinace je velký problém

Prokrastinace je chorobné odkládání. Také by se mohlo zdát, že je to další z hrůz, které přinesl internet. To však není pravda. Koneckonců proč by existovalo přísloví „Co můžeš udělat hned, neodkládej na zítřek“, kdyby se s tímhle problémem nemuseli vypořádávat už naši předkové.

Selhání sebekontroly

O prokrastinaci si můžete přečíst mnoho – o původu, následcích i způsobech, jak se s ní vypořádat. Dozvíte se nejspíš, že je to dobrovolné odkládání důležitých úkolů i přes to, že to přinese problémy. Jinými slovy – naprosté selhání sebekontroly. Výsledkem jsou, kromě postihů za neodvedenou práci, pocity studu, viny a úzkost. Co s tím? Obvykle se doporučují věci jako rozdělit práci na menší úkoly. Bohužel dost často zjistíme, že zaručená metoda je během pár let či dokonce měsíců vyvrácena.

Jedním z oblíbených způsobů, jak práci dokončit včas, je stanovit si vlastní termín o něco dřív. Nedávné průzkumy však ukazují, že ani tato metoda není příliš účinná. Podle práce Dana Arielyho a Klause Wertenbrocha z roku 2002 sice trochu pomůže, ale žádné zázračné řešení to není. Jejich studie využila 60 studentů univerzity, kteří dostali za úkol opravit tři texty. Jedna skupina měla stanovený termín na dokončení celé práce, druhá postupně termíny pro každý text. Ta třetí si mohla své termíny stanovit sama. Všichni dostali odměnu za každou nalezenou chybu, ale také penále za každý den zpoždění. Výsledek? Ti, kteří si stanovili vlastní termín běli horší výsledky než skupina s postupnými termíny. Ovšem nejhůř na tom byla skupina studentů s jedním termínem.

Ztráta nálady

Nedávno byl proveden další podobný experiment. Alberto Bisin a Kyle Hyndman upravili zadání tak, že zmeškání termínu znamenalo ztrátu celé odměny. Tentokrát měla nejhorší výsledky skupina, která si mohla stanovit vlastní termín. Vysvětlení? Většina odkládala práci příliš dlouho, a když už se termín odevzdání přiblížil, uvědomili si, že ho nejspíš nestihnou a práci nezačali.

Podle Timothy Pychyla z Carleton University, jednoho z předních expertů na prokrastinaci, na tom není nic překvapivého. Prokrastinátoři možná potřebují stres z termínů, ale pokud není stanoven vnější autoritou, ztrácí sílu. Z toho je možné usoudit, že problém není v organizaci času, ale v emocích. Odkládáme úkoly, protože na ně nemáme náladu a doufáme, že později ji mít budeme. To se ale nestane. Jediným výsledkem je, že zbývá méně času na jejich dokončení a stupňuje se stres.

Proto nejnovější názory říkají, že mnohem účinnější je, najít si v úkolech něco, co nás zaujme či potěší. Prostě dostat se do stavu, kdy cílem je cesta. Což se ovšem mnohem snáz řekne, než udělá.

Přečtěte si: Why Wait? The Science Behind Procrastination, Eric Jaffe

prokrastinacesíla vůleživot

lenka • 23. 4. 2014


Předchozí příspěvek

Následující příspěvěk

Odebírejte blog emailem

Enter your email address to subscribe to this blog and receive notifications of new posts by email.

%d blogerům se to líbí: