Víc než práce

Lifestylový blog o tom, že nejenom prací je člověk živ

0

Vlastní program

Pračka pípáním svědomitě hlásí: „Dopráno“. Myčka už nějakou dobu ukazuje 0, jako že do konce programu zbývá nula minut. Domyto. Televize hraje krátkou melodii vždy při zapnutí a vypnutí. Zodpovědný stroj. Jako by červená kontrolka nestačila.

Občas si říkám, že mám taky takovou kontrolku. Jen nepípám, neblikám, nehraju melodie. Řídím se sama, nebo si to aspoň myslím. Když si naprogramuju nic nedělat, odpovědně to vydržím. Pár dnů. Pak mě to přestane bavit. Kontrolka v hlavě zapípá a zabliká, z nuly je několikaciferné číslo a mluvila bych okamžitě, nahlas a hodně, rozhodně déle než hraje hudba při zapínání mé televize.

Je to tak v pořádku? Být sám sobě programátorem, motivátorem, spouštěčem i vypínačem aktivit? Nebo se raději chovat podle toho, co se očekává a je obecně správné? Vydržet v práci, protože se nějak vydělávat musí, být ve vztahu, protože jsme si zvykli, pořizovat věci na úrovni, protože to k určitému věku a postavení patří?

Hranice si stanovujeme sami. Stejně jako programy vlastní hlavy a života. Měnit je, jde s věkem hůř, ale stojí to za to. Podzim je pak barevnější, lidi zábavnější a úsměvy pravé.

BTW: Svítí mi sluníčko do ksichtu, proto se teď křením…:-)

život

red • 21. 11. 2014


Předchozí příspěvek

Následující příspěvěk

Napsat komentář

Odebírejte blog emailem

Enter your email address to subscribe to this blog and receive notifications of new posts by email.

%d blogerům se to líbí: