1

Propojování povoleno. Nebo ne?

Má člověk právo využít zkušenosti získané v jedné práci v práci následující? A také kontakty, informace, tedy vše, čemu se říká know-how? Samozřejmě s výjimkou případu, kdy to zakazuje speciální smlouva nebo se jedná o tajná data.

Před časem bych hned řekla jednoznačné: „Ano“. Existuje přece nepsaná celospolečenská dohoda, že na začátku pracovního života všichni pracují na sto a více procent, berou si práci domů, chodí na schůzky či akce i mimo pracovní dobu, v noci si zapisují nápady, jak být pro firmu ještě víc přínosný… Později se toto hektické období snaží zúročit v dalších pracovních působištích, kdy už nemusí každý večer trávit venku, protože síť kontaktů mají vytvořenou, originální nápady si zapsali a uvedli v život dříve. Teď je stačí jen upravit a konečně nastal čas i na zasloužený nepracovní život.

Jenže: co když se někdo dívá na vaše kontakty a informace z minulosti jako na zneužívání bývalé práce? Co když se objeví kritika padající na vaši hlavu, že si jen tak „proplouváte“ napříč profesemi, firmami a organizacemi a pouze šikovně spojujete to, co vám do sebe logicky zapadá? Zaslouží si takové propojování, tedy zúročování, kontaktů a informací kritiku nebo spíš obdiv? V jakých oborech je propojování povoleno a v jakých ne?

Zaměstnanci Velké čtyřky (či spíše pětky) i jiní konzultanti by zcela jistě řekli: „Propojujme, o tom přece naše práce je“. Zaměstnanci médií by zřejmě řekli: „Informujme o propojování a hlídejme, aby se nezneužívalo. Jsou totiž obory a situace, kde by to nebylo správné“. Politici by řekli: „Když budeme postupovat podle zákona, lze vše. Nebo zákon upravíme“. A teď si z toho, občane, vyber.

Ve výsledku se zřejmě dostaneme k vlastní morálce a hranicím, které jsou pro každého z nás osobně nepřekročitelné. A budeme doufat, že podobný pohled na svět mají ti, co k životu chceme a potřebujeme, kterých si vážíme, a je nám s nimi dobře.

BTW: S těmi ostatními to stejně lepší nebude, tak ať si myslí, co chtějí… 🙂