Víc než práce

Lifestylový blog o tom, že nejenom prací je člověk živ

0

Musím, tedy chci

Každý, kdo se živí psaní, zná situaci, kdy slova prostě nejdou na papír. Nechce se jim. Zablokovala se. Nelíbí se jim prázdná stránka. Čím usilovněji pak autor myslí na to, jak volný prostor zaplnit, tím to jde hůř. Myšlenky jsou neposedné, fantazie si vzala dovolenou a i běžná psací rutina se někde tajně směje pečlivě ukrytá, aby se náhodou jejím přičiněním požadovaný počet slov, které je třeba odevzdat, nenaplnil.
V určitém okamžiku rezignujeme. Strnule zíráme před sebe a vlastně už ani nevíme, co jsme napsat chtěli. Z textu, který většinou docela rádi tvoříme, se stala povinnost. Jenže lidi obecně nemají rádi, když něco musí.

Musíme ráno vstát. Umýt se, najíst se, vyčisti zuby, obléct se (pořadí si stanovte sami). Musíme jít do práce, tvářit se mile na šéfa, plnit úkoly, které nás nebaví a jednat s lidmi, kteří nás nezajímají. Musíme jíst, pít, chodit na záchod a spát. Taky uklízet kancelář, byt a sami sebe. Aspoň se udržovat. Abychom zvládali ty ostatní „musy“. Když nám po nich zbude čas na to, co nemusíme, často ho ani nevyužijeme. Jsme tak vyčerpaní z „musů“…

Přitom stačí málo. V hlavě si „muset“ změnit na „chci“. Je totiž docela fajn ráno vstát. Otevřít okno a koukat se, jak vychází sluníčko. Dát si sprchu a užívat si stékání kapek po těle s voňavým gelem a pocitem znovuzrození, který voda, co smyla noční pot, vyvolává. A když v kuchyni zavoní čerstvá káva a u snídaně sedíte s tím, koho milujete, co víc si přát? Tahle denní rutina je přece tak různá díky vašemu přístupu a tak mile důvěrná, že je škoda si ji pořádně neužít.

V práci pak třeba potkáte lidi, co jste si před časem sami vybrali. Dělají pokroky, přinášejí nadšení a inspiraci pro ostatní a vás to těší. Nebo vás na jednání překvapí společné téma s klientem. Rozbije formální atmosféru, začnete si vyprávět o novinkách v oblíbené oblasti nebo o zážitcích ze země, kterou jste všichni navštívili. Najednou to už vůbec není o otravném „musu“. Máte radost a užíváte si každou vteřinu, kdy žijete.

Tak na to pamatujte, když zase něco budete muset.

BTW: Tenhle článek jsem fakt musela napsat!

zaměstnání

ŠMik • 5. 1. 2015


Předchozí příspěvek

Následující příspěvěk

Napsat komentář

Odebírejte blog emailem

Enter your email address to subscribe to this blog and receive notifications of new posts by email.

%d blogerům se to líbí: