Bude to teď na Kubě lepší?
Při mé cestě na Kubu před pár lety jsem si hodně povídal s místními obyvateli. Vedle řady dalších sociálních a ekonomických problémů je hodně tížil také nedostatek potravin. Vše komplikuje duální měna. Lokální peso, které má hodnotu jedné koruny, je hlavní oficiální měnou, za kterou se dají pořídit všechny základní věci. Základní ve smyslu toho, že ve specializovaných obchodech, ve kterých za peso prodávají zboží, není téměř nic. Základní prostředky na úklid, základní potraviny. Krámky s tímto zbožím zejí prázdnotou a pohled na ně je celkem tristní. Jídlo je na příděl. Zní to hrozně, ale je to tak. Dostanete knížku s lístky a do ní zapisujete, kolik jste toho každý den dostali.
Kolik toho je? Tak se na to podívejme: Jeden malý kousek chleba na osobu a den (taková malá bílá nedobrá bulka). Rýže a trocha oleje na týden. Ptám se na maso a celá rodina se směje, až padají k zemi. 5 vajec na měsíc. Kuře? Zapomeň! To si musíš koupit za devizy. A tím končíme s potravinami. Dobrou chuť! Chcete víc? Můžete jít do obchodu za „devizy“. To je druhá oficiální měna CUC – konvertibilní měna. Ta odpovídá cca 1,3 EUR. Ty si může každý člověk ve směnárně vyměnit. Ceny jídla a oblečení jsou stejné, jako v Evropě za EURa. Elektronika to samé. Jeden přehrávač 4000 Kč, pračka 5000 Kč – vše v CUC měně. A kde sehnat maso? Na černo se prodává v domech, ve dvorech.
Systém se postupně mění a otevírá. Má teď, když velký “vůdce” zemřel, Kuba naději na lepší zítřky?
