Víc než práce

Lifestylový blog o tom, že nejenom prací je člověk živ

0

Macecha v Popelce je chlap. A navíc režisér! (René Zounar)

Jaké to je, když si činoherní herec a režisér oblékne černou kuklu, schová se do úplné tmy a pomáhá jiným hercům, aby byli lépe vidět? Odpověď na to zná René Zounar, který je v současné době kmenovým členem souboru černého divadla HILT, kde si také zahrál roli macechy v představení stínového divadla Popelka.  „Rendu“, jak mu všichni říkají, mají lidé nejen v kulturním světě rádi pro jeho dobrosrdečnost a pozitivní pohled na svět.

Jaký to je pocit být “černohercem”, tedy v úplné tmě černého divadla a v kukle přesouvat předměty a tanečníky po prostoru?

Je to zvláštní pocit. A hlavně je to protipól klasického herectví, kdy převážně děláš všechno pro to, abys byl vidět a „cítit“ (obrazně řečeno :-). V černém divadle naopak děláš, že vlastně neexistuješ a pak je to trochu loutkářská práce, práce s rekvizitou. To se trochu hodí v těch improvizacích, kdy naopak často bez rekvizity děláš, že tam je.

Nemrzí tě někdy, že nejste vidět, jako ti, kteří v představení tančí a jsou “vidět” pod UV zářením?

Ne, to mě nikdy ani nenapadlo – ta energie na jevišti od diváků je stejná i pro nás, černoherce. Já sem celkem plachý člověk, takže si to vlastně užívám.

Na co sis v práci černoherce musel nejdéle zvykat? Co je nejtěžší?

Asi na to, že krom zhoršené viditelnosti, na což si člověk časem zvykne, kvůli rukavicím nám chybí cit v rukou. Většinou, pokud přijdete o nějaký smysl, tak jsou posíleny ty ostatní, ale tady přijdete prakticky o 4 z nich! (Zrak o 80 %, cit 95 %, čich – pokud nepočítám, že cítíte jen vlastní pot a dech 100%, sluch 50 % (kukla a hlasitá hudba). Chuť trapně nepotřebujete (směje se).  Okolí tedy vnímáte velmi intuitivně.

Takže nejtěžší je vzít rekvizitu tak „titěrnou“, že ji člověk v rukavicích prakticky necítí a v kukle prakticky nevidí a tou rekvizitou manipulovat tak, aby to bylo hezké a ladné pro oko diváka a přitom se o tu rekvizitu tzv. nepropálit (nebýt vidět v UV záření – pozn. red.).

Jako režisér v Nahodilém divadle jsi měl pod taktovkou velkou skupinku známých herců. To je zcela jiná práce, než v černém divadle. Baví tě režie?

Režii jsem si užíval jako všechno ostatní, co dělám, když už do toho jdu. Byl to pro mne náročný úkol spíše logisticky, každý hrál v nějakém divadle a skloubit čas všech dohromady + ega herců bylo pro mě novou zkušeností. Takhle to zní strašně, ale všichni herci, co tam hráli, byli a jsou mou srdeční záležitostí a ke každému z nich mám osobní vztah a každého zvlášť mám moc rád (proto jsem je obsadil). Často jsem si ale připadal, jako když pejsek s kočičkou vařili dort.  Zároveň tím neříkám nic nového, kouzlo a úskalí režie dokonale dávno přede mnou popsal Karel Čapek: Jak se dělá divadlo.

Čím se cítíš být nejvíc – hercem, černohercem nebo režisérem?

Asi hercem, je mi to jako disciplína úplně nejbližší.

Co tě teď v oblasti kultury a tvorby v nejbližší době čeká?

Nejsem člověk, co by moc plánoval, což uznávám je chybou, na druhou stranu rád se nechávám překvapit, stejně jako v improvizacích. Co mi slina na jazyk přinese či herecký partner nahraje. Snažím se být nadšený i z mála, protože každý den se skládá z drobných střípků kvůli, kterým stojí za to žít.

A zde malé shrnutí Rendovy divadelní historie:

René začínal v roce 1986 v Malém Divadle v Ústí nad Labem v roli Mici Angora z pohádky „Kocourek Modroočko“. V různých hrách potom působil pod vedením Rudolfa Felzmanna.  A v roce 1996 našel studio divadelní Improvizace Petra Laurycha, kde s jeho bývalým souborem dnes pod názvem Improvizace.cz  vystupuje dodnes.  V rámci studia si zahrál roli ThDr. Chesubla  od O. Wilda „Jak je důležité míti Filipa“ a Polonia z Haprdánse od I. Vyskočila. Hostoval také v dalších divadlech – např. v divadle Proč?,  Divadélku na Koleně či v divadle Pathos. Od roku 2000 začal hrát i epizodní roličky ve filmu. V roce 2014 režíroval hru Schodiště, kterou uvedlo pražské Divadlo bez hranic. Ve stínovém divadle Popelka souboru HILT nyní hraje roli macechy.

Odebírejte blog emailem

Enter your email address to subscribe to this blog and receive notifications of new posts by email.

celebritydivadlorežisérrozhovor

milan • 14. 1. 2017


Předchozí příspěvek

Následující příspěvěk

Napsat komentář

Odebírejte blog emailem

Enter your email address to subscribe to this blog and receive notifications of new posts by email.

%d blogerům se to líbí: