Marta Marinová (rozhovor)
Projekt e-moc-e se rozjel do svého 11. ročníku. Umělci se přihlašují a mohou vyhrát řadu zajímavých výstav a účast na komponovaných večerech hudby a poezie (např. v Jindřišské věži či v divadle Mana). V dvacetičlenné porotě, která vybírá ty nejlepší umělce, zasedají každý rok výrazné osobnosti české kultury. Každé z nich jsme za vás položili 6 otázek a postupně vám je budeme představovat.
Marta Marinová
Zpěvačka, hudebnice, skladatelka, herečka. Působí v souboru Linha Singers, v jazzových formacích Prime Time Voice a Coffee Time, je dlouholetou členkou divadla Sklep. Příležitostně spolupracuje s Ostravským centrem nové hudby.
- Proč ses rozhodla podporovat umělce v rámci projektu e-moc-e a stát se porotkyní?
Protože proč ne? Tyhle projekty jsou moc užitečné. Často narážím na lidi, kteří jsou až neuvěřitelně talentovaní, dokonce i na víc věcí, a prostě si to nikdy neuvědomili, nebo nepotkali nikoho, kdo by jim to řekl a pomohl se rozvinout, nebo je ani nenapadlo, že to, čím vnitřně žijí, může být víc než koníčkem. Když člověk může dělat to, co miluje, a dokonce se tím dokáže uživit, má recept na šťastný život v kapse.
- Bývá pro tebe těžké vybrat z přihlášených umělců ty nejlepší? Nebo míváš hned “čich” na vítěze?
Takový čich nemám. Někdy dám na první pocit, což může klapnout, ale taky nemusí. Stejně důležitý je odstup a pohled druhý a třetí atd. Těžké bývá vybalancovat subjektivní “líbí, nelíbí” a obecné principy, které jsou už dávno zpracované a platné. A taky se učí v oboru estetika ;-). Už si nevzpomínám, jak jsem tu zkoušku vůbec udělala!
- Byl za historii tvého porotcování mezi soutěžícími nějaký konkrétní talent, který ti utkvěl v paměti? A čím?
Zapamatovala jsem si paní malířku z loňska – Elišku Peroutkovou, měla jsem možnost vidět její obrázky v jedné malé kavárně (Prostě kafe – pozn. red.), když jsem ještě netušila, že bude soutěžit. Pamatuji se, jakou atmosféru klidu a světla prostor kavárny měl díky těm obrázkům. Jakoby interiér konečně dostal tečku na konci věty.
- Čím teď aktuálně nejvíc žiješ?
Jako obvykle prací. Mám tu kliku, že dělám, co miluji. I když nejvíc momentálně žiju sháněním koncertů, je zrovna to správné období. Což mě moc nebaví, ale je to nutné “zlo”, abych pak mohla žít muzikou.
- Na kterou svou stopu v české či světové kultuře jsi nejvíce pyšná?
Pocitu pýchy vyhýbám. Svět se nepřestane točit bez nikoho z nás. Spíš se ráda rochním v tom, když dokážu dotáhnout do konce to, co jsem si usmyslela. A když tomu věřím. Měla jsem hroznou radost, když jsem dodělala CD se svými písněmi a pak ho konečně držela v ruce. Byly to skoro 3 roky práce, spousta chyb, moc trpělivosti a hodně jsem se naučila. Nebo když jsme s kapelou Prime Time Voice dokončili dvě nahrávky během dvou let a došlo mi, že to není jen můj pocit, že ty písničky jsou fakt pěkné a má to smysl. Nebo dost často děkuji komusi tam…, že ještě pořád dokážeme udržet při životě soubor Linha Singers, protože někdy je to hornická práce. A když pak vidím, že to na lidi působí, je to velká satisfakce.
A každý rok mě udiví, že přes opravdu otřesný prosincový stres nakonec vždycky vyškrábnu nějaké to nové číslo do besídky divadla Sklep. A když to dokonce lidi rozesměje, to je pocit k nezaplacení. Věcmi, které jsou “hotové”, se pak umím dlouho opájet. Což snad není pýcha. A je toho ještě pořád dost na práci.
- Co bys popřála soutěžícím v letošním ročníku projektu e-moc-e?
Aby se nebáli zkusit cokoliv. Nevyjde to teď, vyjde to třeba příště. A cestou se něco naučí, dovědí se něco o sobě. A aby se jim dařilo a aby byli lepší, než si sami pomysleli. Aby byli inspirativní i inspirovaní. Aby se z nich porotcům otevřela pusa!
Umělci, přihlašovat se můžete ZDE nejpozději do konce března.
