Víc než práce

Lifestylový blog o tom, že nejenom prací je člověk živ

0

Pohádka o chytrém diktátorovi

Povím vám pohádku. Byla jedna malá zemička. Ta sice měla šikovné lidi, krásnou přírodu a bohatou kulturu, ale protože byla tak malá, dost často se stala kořistí větších zemí, které si ji tu připojily ze západu, tu z východu. A když se pak jednou vymanila z područí velkých bratrů, užívala si chvilku svobody a demokracie. Tu se v té zemi objevil velký a mocný podnikatel. Ten sice v nedávné době, kdy zemička byla nesvobodná, táhl s diktátory, ale to nikomu nevadilo. Tak ten podnikatel podnikal, rostl a prosperoval. A bylo mu přáno. Byl to totiž člověk velmi pracovitý, houževnatý a šel si vždy za svým cílem. Když jeho majetek narostl do velkých rozměrů, nikdo si ani nevšiml, že tu a tam si ho rozšířil o penízky z veřejných zdrojů, tu a tam také čerpal dotace, které neměl a prosperoval proto stále víc a víc. Ten muž byl ale tak houževnatý a cílevědomý, že mu to nestačilo. Vstoupil proto do politiky a začal vládnout. Ovládl tak nejen svoje široké majetky, ale také veřejné majetky a zdroje. Obsadil si svými lidmi vlivná teplá místečka v největších městech a tím ovládl také další penízky. To nikomu nevadilo. Ten pán byl ale tak houževnatý, že si začal kupovat média. Ano, ta, co mají být nezávislá, mají být jakýmsi „hlídacím psem“ veřejnosti. V téhle zemičce ale základní principy svobody slova lidem asi moc neříkaly. Tak si ten pán koupil jako svou velkou hlásnou troubu jeden z nejvlivnějších mediálních domů v zemi. Mnoho novinářů, kteří se s tímto zvláštním a neobvyklým krokem nemohli smířit, z redakcí utekli jinam. A pána kritizovali. Co naplat, když miliony lidí i nadále považovaly „jeho“ noviny za ty nejlepší a nejzajímavější. A tak se stalo to, že tahle malá zemička dovolila sama sobě to, co se děje jen v diktátorských systémech. Aby jeden pán kontroloval velké ekonomické zdroje, velké veřejné finanční zdroje i média. A tím vlastně získal absolutní kontrolu. A na závěr – víte co je na tom to nejsmutnější? Lidé mu zatleskali a šli si ho znovu zvolit do čela své malé zemičky. A ten pán přitom ani pořádně neuměl jejich vlastní jazyk, protože pocházel z úplně jiné, také dost často utlačované zemičky. Zní to neuvěřitelně? Nebojte, je to jenom pohádka. Dobrou noc.

milan • 30. 1. 2017


Předchozí příspěvek

Následující příspěvěk

Napsat komentář

Odebírejte blog emailem

Enter your email address to subscribe to this blog and receive notifications of new posts by email.

%d blogerům se to líbí: