V Jindřišské věži je schovaná ještě jedna věž!
První výstavu jsem tam měl před 12 lety. Tehdy to byla charitativní výstava fotek z cest po Malajsii. Potom, před 10 lety, jsme začali v galerii na třetím patře, pořádat každoroční výstavy umělců v charitativním projektu e-moc-e. Ta věž mě nepřestává fascinovat. 10 pater, galerií, kultury, restaurace, whiskerie, prastará funkční zvonice a jeden z nejkrásnějších výhledů do širokého okolí Prahy. Můžete si také nechat zahrát na zvonkohru. Taková jiná v Praze není. Jindřišská věž.
Je to vlastně věž ve věži. Aby současný nájemník mohl zpřístupnit a komerčně využít 400 let starou zvonici tak, aby vyhovovala návštěvníkům třetího tisíciletí a přitom absolutně respektovala přísné požadavky památkové péče kladené na tuto unikátní středověkou stavbu, musel uvnitř vlastně postavit jakousi “vnitřní” věž se samostatnou nosnou konstrukcí. Takový úkol stál před firmou Podzimkových, která má věž na padesát let v pronájmu.
A jak se s takovým úkolem poprali? Zdánlivá přednost přesně definovaného prostoru se postupně stávala velmi omezující skutečností. Kdo nestavěl výškovou stavbu v hotovém obalu, neuvěří. Nebylo možno využít téměř žádných moderních standardních postupů. Nebylo možno využít jeřáby ani stavební výtah. Selhaly všechny moderní geodetické měřicí metody uvnitř věže a objevovaly se další a další obtíže, které stavitele postupně vracely do metod a postupů, kterých používali naši předkové ve středověku.
Realizovaná vestavba Jindřišské věže využívá nevelkou plochu půdorysu vnitřního prostoru věže – cca 6,7 m x 8,5 m – tak, že na svislou komunikační osu, kterou tvoří schodiště a výtah, je navléknuta vertikálně uspořádaná dispozice jednoho podzemního a jedenácti nadzemních podlaží (přízemí a deset pater).
Vzniklo dílo jedinečné. Pokud jste tam ještě nebyli, zajděte se podívat. Stojí to za to.
Foto – jedna z vernisáží v galerii na 3. patře, kterou uvedla kastelánka věže, Lucie Dolfi:
