Erika Merjavá (rozhovor)
Projekt e-moc-e se rozjel do svého 11. ročníku. Umělci se přihlašují a mohou vyhrát řadu zajímavých výstav a účast na komponovaných večerech hudby a poezie (např. v Jindřišské věži či v divadle Mana). V dvacetičlenné porotě, která vybírá ty nejlepší umělce, zasedají každý rok výrazné osobnosti české kultury. Každé z nich jsme za vás položili 6 otázek a postupně vám je budeme představovat.
Erika Merjavá
Divadelnice, která se snaží víc ptát, než odpovídat. Víc nechat tvořit ostatní, než sama tvořit. Ze společné tvorby vznikají nejúchvatnější věci. Síla je větší v společenství než v individualismu. Když se člověk musí vzdát svého sebelepšího nápadu pro dobro celku. To je např. základ improvizace. A improvizace je v životě strašně důležitá. Takže snad jsem člověk, který se snaží jak v osobním životě, tak i v tvorbě, improvizovat a učí se naslouchat. Bez naslouchání není improvizace a opravdové tvorby a vlastně ani života. Dialog místo monologu. I když v malířském, fotografickém, básnickém, či spisovatelském umění je individualismu možná vice. Ale bez naslouchání to nejde. Takže taky je to věc dialogu. Dokonce možná jemnějším než v jiných druzích umění.
- Proč ses rozhodla podporovat umělce v rámci projektu e-moc-e a stát se porotkyní?
Každý člověk má v sobě tvůrčí potenciál. A tvorba je přesah. Proto myslím, že je důležité podporovat tvořivost u všech lidí, kteří mají zájem a tvoří. Nabízejí lidem svůj pohled na svět, možnost, a to může být hodně inspirující, bez ohledu zda má nálepku profesionál, tj. se tím živí, či nikoliv. Někdy si myslím, že amatéři mohou být mnohem inspirativnější než profesionálové, protože jejich motivací je jen láska k tvorbě, ke svému dílu, mohou být tedy v tvorbě svobodnější. Lidi by měli tvořit, protože, jak píše Marek Vácha v knize Neumělcům života: “Pokud rezignujeme na pozvání k umění, naše místo zůstane prázdné, díla, která nepřivedeme k životu my, nevzniknou nikdy, písně které nesložíme, se nikdy nebudou zpívat. …Plátno času, které jsem při narození dostal, se může stát mistrovským plátnem, nebo může nevyužito zůstat bílé.“
- Bývá pro tebe těžké vybrat z přihlášených umělců ty nejlepší? Nebo míváš hned “čich” na vítěze?
Jak kdy. Někdy mám jasného vítěze, něco mě osloví hned, někdy je to těžší a nejsem schopna vybrat mezi několika umělci.
- Byl za historii tvého porotcování mezi soutěžícími nějaký konkrétní talent, který ti utkvěl v paměti? A čím?
Nevím. Každý měl v sobě něco. Mám ráda barevnost, autenticitu, fantazii, čistotu, něco, co se mě dotkne. Bylo jich víc, jejichž tvorba mi byla blízká.
- Čím teď aktuálně nejvíc žiješ?
Divadlem, divadelní tvorbou, aktivací lidí v tvůrčím procesu (viz Talent Drama Studio pozn. red.).
- Na kterou svou stopu v české či světové kultuře jsi nejvíce pyšná?
Jsem “světová” v tom, že dělám, co mi příjde důležité a v čem vidím smysl. To asi každý, kdo tvoří, nebo dělá, co mu příjde smysluplné.
- Co bys popřála soutěžícím v letošním ročníku projektu e-moc-e?
Hlavně jít dál bez ohledu, jak jsem se umístil a jaký je výsledek, co si myslí porota. Mít kuráž a odvahu. Nenechat se znechutit. Život je cesta, proces. A je fajn, když aspoň několik lidí to zaujme, otřese, dovede k zamyšlení. Zanechá stopu, ať vědomu či nevědomou.
Umělci, přihlašovat se můžete ZDE nejpozději do konce března.
