Víc než práce

Lifestylový blog o tom, že nejenom prací je člověk živ

0

Intimní Anna Karenina na Kampě

Pustit se do ruské literární klasiky je odvážný čin. Anna Karenina, 800 stránkový román L. N. Tolstého, je pro mne jedním z nejkrásnějších klasických příběhů, které mají navíc neuvěřitelný přesah do všech dob. Vůbec tedy s časem nepřichází o svou aktuálnost, i když se posunete v reáliích či době jinam. Téma lásky, vztahů mezi lidmy a především vnímání sebe sama, které může být pod tlakem kritické společnosti pro člověka fatální.

Iveta Dušková se rozhodla pro tento příběh, protože jí je blízký. Navíc v něm vidí aktuálnost k dnešní době. V tom měla velkou motivaci příběhem oslovit diváky a své vlastní emoce a vztah ke klasickému příběhu přenést na diváka. A jak sama říká, jako mladá herečka si Kareninu vždy toužila sama zahrát. Možná i proto se jí tento náročný úkol povedl na výbornou!

V čem jsem viděl potenciální úskalí tohoto kroku?

Tak především jde o příběh, který může být potenciálně náročný na výpravu, počet osob a reálie. Pokud divák shlédl klasické filmové zpracování a nebo třeba americkou FILMOVOU VERZI s výbornou Kierou Nightley (z r. 2012), mohl by mít tendenci srovnávat. Filmové plátno totiž příběhu nabídlo velký prostor, velkou výpravu a možnost vytvoření správného dojmu malosti jednoho člověka v bludišti soudící společnosti. Právě téma souzení a odsouzení společností, téma lidské závisti a ostré kritiky, která může ubližovat i zničit, mi přijde v A.K. jako klíčové a dodnes aktuální. Všechny vztahy mezi hlavními hrdiny jsou toho pouhou ilustrací a důkazem. Divadlo Kampa toto všechno neumožňuje. Je divadlem intimním a komorním. A přesně taková by tedy měla být i divadelní hra v pojetí Ivaty Duškové. Na to, jak se jí povedlo tento úkol zvládnout jsem byl zvědav nejvíc. A smekám před výsledkem! Povedlo se jí zachovat hloubku a sílů emocí, které jsou solí a pepřem tohoto příběhu, přitom ale ve zmenšené, komorní a velmi intimní podobě. Všechny postavy působí velmi přilozeně a lehce. Jako by ani nepocházely z jiné doby. Co obdivuji nejvíc – a to nejen na zpracování autorky, ale především u herců? Že zvládli takto vážné téma udržet v rovině přirozené a bez zbytečného patosu a velikášské dramatizace (kterou dost často potkávám v pražských divadlech velkých forem a je mi veskrze cizí).

Scéna je jednoduchá, kostýmy taktéž. Herecky a inscenačně dobře zvládnuté scény, kde se pohybuje moho (na scéně nepřítomných) lidí a právě ta všudypřítomná společnost, která vytváří tlak, byly pro hru zásadní. Proto dojem plesů, plného vlakového nádraží – v kontrastu s poklidným ruským venkovem, zrajícími lány obilí nebo zamrzlou řekou, byly ponechány na fantazii diváka. A to je dobře.

Herecké obsazení se vydařilo. A ačkoli v příběhu by vlastně měla jedna hlavní role, jejíž jméno nese název hry i románu, v tomto případě jako by těch hlavních rolí bylo více. Vztahy a roviny jednotlivých příběhů totiž daly stejný prostor všem zúčastněným. Pavla Drtinová v roli Kareniny byla přirozená a krásná. Jde zatím o její životní divadelní roli a ujala se jí s profesionální poctivostí, grácií a hlavně s dostatkem nadhledu. A právě to bylo zásadní pro úspěch celé hry. V takto malém prostředí, kdy herci na diváka vlastně téměř dýchají, by totiž jakékoli silné přehrávání emocí mohlo působit dost nepřirozeně. Obdivuji tedy především tu schopnost přenést na diváka silné emoce bez přehnaných gest a klišé. Emoce a strachy „pod povrchem“ dobře ztvárnil Petr Herold v roli Karenina, Pavel Kryl jako sebevědomý Alex Vronskij se své role také ujal na výbornou. Diváci střídali hlasitý smích v situacích, které byly odlehčené a jaksi roztomilé (vztah Konstantina Levina a jeho Kitty Ščerbacké ve výborném podání životních partnerů Agáty Duškové a Marka Menšíka) s pláčem v místech, kdy beznaděj hlavních hrdinů začala gradovat.

Doporučuji!

Milan M. Deutsch

 

milan • 28. 4. 2017


Předchozí příspěvek

Následující příspěvěk

Napsat komentář

Odebírejte blog emailem

Enter your email address to subscribe to this blog and receive notifications of new posts by email.

%d blogerům se to líbí: