Víc než práce

Lifestylový blog o tom, že nejenom prací je člověk živ

0

Každý může být hercem

Rozhovor s režisérkou a pedagožkou Erikou Merjavou

Vaše kurzy herectví a divadelní tvorby může navštěvovat úplně kdokoli? Nebo musí účastníci projít talentovými zkouškami?

Je to pro kohokoliv. Skutečně neexistuje nikdo, kdo by nemohl dělat autorskou tvorbu. Každý má v sobě skryté touhy po sebevyjádření, autorství. Jsme autory od zrození. My se je snažíme jen odkrýt a ukázat jevištní formy, které pomohou divadelně obsah zpracovat. Obsah sdělení je vždy originální a každý jedinec je jedinečným, originálním, má vlastní vnitřní svět, myšlenky. A ty obohacují svět dalšími možnostmi pohledů. Dá se říct, že si hrajeme a společně hledáme vše, obsah i formu.

Talentové zkoušky neděláme. Jen v případě že je větší poptávka než nabídka volných míst, děláme malé výběrové řízení, kde se ptáme po motivaci. To je pro nás nejdůležitější, aby člověk věděl, do čeho jde a zda to chce a touží po tom to dělat. Neboť touha je základem. A pak vytrvalost, přejít těžké chvíle, kdy to nejde, kdy vstupuje do nekomfortní zóny a nejraději by utekl. Jenže teprve z toho začne vznikat něco významného, tam začíná vznikat to podstatné. Tam člověk začne přesahovat sám sebe. Takže chuť, motivace a vytrvalost.

milan | Víc než práce Erika Merjavá

Čím se Talent Drama Studio zabývá? 

Talent drama studio se zabývá autorskou tvorbou, divadlem a herectvím od nejmenších dětí až po dospělé. Základní filozofií je iniciovat zájem po vlastním sebevyjádření, po vlastním autorství, formulací vlastních názorů a myšlenek. Připravujeme na to děti už od nejmenšího věku, kdy se snaží formulovat svoje názory, konfrontovat s ostatními, vytvářet první samostatné autorské výstupy i výstupy ve skupině. Naše práce se dělí na část pedagogickou a uměleckou. Vzájemně se tyto části prolínají a spolupůsobí. Jedna bez druhé by těžko mohla vytvořit smysluplný celek. Pedagogická část je založena na získávání vlastních zkušeností, praktikování psychosomatických disciplín. Pokud bych to řekla jednoduše, my nic neučíme, my se snažíme, aby se naší studenti uviděli ve světle, kdo jsou, aby si uvědomili vlastní tělo, hlas, aby se naučili formulovat své myšlenky do slov, textů. Aby získávali vlastní zkušenosti, nebáli se vstupovat do nekomfortních situací, mít odvahu zkoušet a experimentovat, ptát se. Nebyli zatížení ambicemi po výsledcích, co z toho nakonec bude. Samozřejmě, že to vede k určitému výsledku, celoroční práci prezentujeme na Vršovickém festivale talentů a letos i Autorském podzimu jako autorská představení nebo výstupy. To je umělecká část, která je zčásti i pedagogická, protože dává možnost sebereflexe. Podívat se, jak se mi povedlo formulovat vlastní názory, myšlenky, zda je to pro diváka pochopitelné, jestli se mi povedlo sdělit, co jsem chtěl, co mohu vylepšit a jak dál.  

Můžete popsat, co je autorské divadlo? Jaký je rozdíl autorského divadla od toho tradičního?

Autorské divadlo může mít tolik podob, kolik je lidí a pohledů na světě. Samozřejmě, že existují určité jevištní prostředky, jak to sdělit: pohybem, hlasem, textem, hudbou. Můžeme to vše prolínat, nebo zvolit si jednu formu. Autorské divadlo je o člověku, který chce něco sdělit, ten si pak hledá jemu blízké jevištní prostředky vyjádření vlastního tématu. Většinou věci vycházejí z textu, tj. na začátku je text, slovo, který formuluje názor autora, aby on věděl, o čem mluví a nezůstalo to pouze v neuchopitelném myšlenkovém světě. Jakmile má text, může na něm začít pracovat. Autorské divadlo, jak se učí na KATaP (Katedra autorské tvorby a pedagogiky na DAMU), je ovlivněno Brechtovým epickým divadlem. Autor se dostává do určitě zdravé schizofrenní role, je jakýmsi vypravěčem vlastního příběhu, přehrává situace, převtěluje se do různých rolí. Dostává se tedy do dialogu s vlastními postavami, které hraje, tzv. zcizovací efekt, který upozorňuje diváka na to, že je to pouze hra, ne skutečnost. Je to rozdíl od divadla prožívání, Stanislavského principu divadla, kdy herec se přetělesní v postavu a stává se s prožitky postavou, kterou ztvárňuje. Autorské divadlo využívá jak Stanislavského koncept herectví prožívání, tak Brechtův princip zdvojení. Osobně vnímám autorské divadlo v nejširší definici jako autorskou výpověď – obsah, který si volí konkrétní jevištní prostředky k vyjádření.

milan | Víc než práce 19. 10. 2019 uvede Talent Drama Studio přehlídku autorského divadla ve Vršovickém divadle Mana. 5 předstvení a herecký workhop pro veřejnost.

Vy sama jste se v minulosti jako herečka věnovala tradičnímu divadlu. Hrála jste třeba v kultovní Topolově Kočce na kolejích. Co vás vedlo odklonit se od něj k formě autorského divadla?

Pocit svobody a možnosti sdělení vlastního vnitřního světa. Také mám ráda psaní, protože mi pomáhá formulovat vlastní myšlenky a postoje. Nechce se mi už jen interpretovat něčí svět, bližší mi je pokusit se interpretovat vlastní vnitřní svět. Vlastně ho pokaždé objevovat. Je to velké dobrodružství. Většinou nevím, co je v hloubce. Takže pro mě je vlastní autorská tvorba dobrodružným kopáním na místech, kde věřím, že se někde v hloubce ukrývá zlato, ale musím odstranit spoustu hlíny a odpadu, abych se k němu dostala.

Vaše představení Cizinka v Chaloux má moderní formu. Jde o osobnostní herectví, scénické čtení vašeho vlastního textu, které doplňuje živá jazzová hudba. Proč jste zvolila právě tuto moderní formu divadla?

Nepřemýšlela jsem, jak to ztvárnit. Pro mě byl nejdůležitější obsah, co chci říct. Měsíce jsem trávila nad textem, měl asi dvacet verzí, možná více. S každou verzí jsem se dostávala hlouběji. Musela jsem si odpovídat na otázky: Proč tam píšu o tom? Co to má znamenat v celém kontextu? Co chci sdělit? A i sdělení se měnilo. V tom mi pomáhala jako pedagogická supervize pedagožka z KATaP DAMU, Eva Čechová.  Ono totiž, když člověk jde hlouběji, mění se to, o čem mluví. Vede to více k podstatě. Původně jsem chtěla do představení kromě hudby i tanečníka, jenže už by toho bylo moc. Ten text nakonec sděloval vše podstatné, co jsem chtěla říct. Spíše jsem v průběhu procesu vše zjednodušovala, ohledně jevištní formy. Když jsme uvažovala o hudbě, rozhodovala jsem se mezi východoslovenskou lidovou hudbou v autentické interpretaci nebo jazzem. Jenže jazz byl tvárnější.

milan | Víc než práce Erika Merjavá v divdelní hře Cizinka v Chaloux

Když bych využila druhou hudbu, možná by se změnilo vyznění celé věci. Tím, že jsem se v průběhu procesu více odklonila od vzpomínek na svoji babičku, která byla v původnějších verzích nosnější, tím více jsem se přikláněla k jazzu. Chtěla jsem Elenu Soneshine a Miroslava Linku, znala jsem je z jazzového klubu U staré paní a líbila se mi jejich interpretace jazzových standardů i lidových písní. Mají v sobě křehkost a sílu zároveň. Tichou ale silnou poetiku. A to jsem do textu potřebovala, křehkost i sílu.

  • Mohou autorské divadlo dělat i lidé, kteří nemají herecké vzdělání? 

Ano. Disciplíny autorského divadla mohou být výborným pedagogickým nástrojem pro tradiční herectví. A dovolím si říct, že možná i nejlepší. Protože nevytváří, nekonstruují herce, ale objevují v člověku herce. Herectví je o empatii, schopnosti vcítit se do člověka a jeho prožitků, přirozenosti, autenticitě, odvaze, schopnosti improvizovat a hrát si, radovat se na jevišti a chtít věci sdělit. A pak se už jen učí poznávat a pracovat s hlasem, tělem a řečí.

Když vedete herecký soubor a tvoříte novou divadelní hru, jste v roli režisérky a dáváte hercům úplnou svobodu nebo se zároveň podílíte a obsahu a výsledné podobě představení?

Je to souhra nás všech. Na jednu stranu mají úplnou svobodu v obsahu svého sdělení, neustále si pohráváme s různými formy, na druhou stranu jako lektorka mám určité zkušenosti, které formy při daném obsahu sdělení mohou fungovat lépe. Samozřejmě se mohu mýlit. Proto se snažíme společně hledat, jak to chceme ztvárnit. Snažím se nejít proti názoru autora, nebo autorů. Oni mají poslední slovo. Když by skupina nebo člověk chtěl určitou formu a já bych byla proti, musím se podvolit, protože jde o zkušenost samotného autora. A tady se dostáváme znovu k pedagogice. Zkušenost je nepřenositelná a je základem růstu člověka, i jako autora a umělce. I negativní zkušenost je potřebná. Takže jde o vzájemné hledání, dialog, ladění. S úspěchy i neúspěchy.

Koho považujete v České republice za současné špičky autorského divadla, které by divák měl vidět?

Těžko říct. Mám pocit, že umělci, herci v tradičních kamenných divadlech, začínají mít chuť a ambici sami tvořit. Autorská tvorba dává svobodu a člověk se skrze vlastní autorskou tvorbu hledá. A to má chuť asi každý, zažívat setkání se sebou, dobrodružství hledání a nacházení se. Přetlak ze sebevyjádření, něco si zformulovat, zasadit do jevištní formy. Otázkou zůstává, jaké autorské divadlo máme na mysli. Jak jsem řekla, pedagogická činnost v Talentu pomáhá otevřít v člověku tvůrčí potenciál, člověk v sobě objevuje autora. Začne psát, nebo spíše si uvědomí, že ho zajímá věci dávat dohromady, nebo vytvořit celek, nějakou hru, nebo spíše hrát. Takže můžeme mluvit o autorovi, který si udělá vlastní představení nebo nějaký umělecký výtvor. Autorské divadlo jako skupina pro mě znamená, že každý ve skupině se na tom autorsky podílí, tj. sdělí svůj pohled k tématu. A společně se hledá a nachází. Je autorským představením, kdy napíše scenárista vlastní text, ale ostatní už funguje na rozdělení rolí jako v klasickém divadle? Nebo že režisér autorsky zpracuje text a zrežíruje si ho? V tom případě je autorem on, ale v mém užším chápání to autorské divadlo jako celek úplně není. Takže je toho hodně, co se může jevit jako autorské divadlo. Závisí na definici. Všude můžete najít zajímavé autorské počiny a autory, líbí se mi počiny Radima Vizváryho, Miřenky Čechové, Michala Záhory, již legendární divadelní dvojice Lucii Trmíkové a Jana Nebeského, Jiřího Ondry, Evy Čechové s Terezy Durdilové. Určitě z konceptu autorského divadla vychází Jaroslav Dušek, asi nejznámější žák profesora Ivana Vyskočila. Velmi zajímavé autorské představení má v Divadle v Celetné Šárka Vaculíková Milena má problém.

Každopádně stačí se přijít podívat na festival Katedry autorské tvorby a pedagogiky DAMU Nablízko a člověk uvidí spoustu zajímavých autorských věcí od mladých nadaných autorů a studentů či pedagogů katedry.

Máte ambici v budoucnu vytvořit profesionální soubor autorského divadla?

My se snažíme spíše odhalit v lidech autorství. Tedy spíše se snažíme vytvořit platformu pro autorskou tvorbu, líheň zajímavých autorských osobností, tvůrčí boom a možnosti, kde se lidé mohou dávat dohromady a začít společně různě tvořit. Ale vše závisí na skupině a jednotlivcích. Pokud se najde skupina, které je spolu dobře, chtějí spolu tvořit a mají chuť a přetlak se vyjadřovat, třeba to vznikne v budoucnosti samo. Často tyto věci nejdou naplánovat. Vznikne to samo.

Co mohou čekat potenciální účastníci kurzů Talent drama studia? 

Otevření se pro možnosti vlastních potenciálů, talentů, pro možnosti a schopnosti konfrontace se s jinými pohledy. Být otevřeni a naslouchat. Nebát se s odvahou objevovat, hledat, kopat. Chuť sdělovat, autorsky se vyjadřovat. Každý člověk se může stát se zajímavým autorem a dobrým přirozeným hercem. Tedy umět autenticky sdělovat sami sebe jakožto autory. Cestou k tomu je objevování prostřednictvím hlasu, těla a řeči.

Co je to Dialogické jednání a odkud pochází?

Otcem myšlenky Dialogického jednání je profesor Ivan Vyskočil, který založil Katedru autorské tvorby a pedagogiky v roce 1992 na DAMU. Z toho celého je i jeho myšlenka autorské tvorby, z které vycházím ve svých úvahách a pedagogice a autorské tvorbě v Talentu. Tím, že to je člověk bytostně dialogický, ptající se, je vystudovaným hercem i režisérem, psychologem. Svoboda pro něj je základní živnou půdou pro tvorbu, tedy zajímá se spíše o to dramatické, ne uměleckoidní, jak říkává neautentické umělecké tvorbě. To přirozené, osobnostní, autentické. To co je v hloubce, ne na povrchu. Zajímá ho dialog, paradox. A z toho to vše vzniklo – propojení jeho zvídavosti, studia režie, herectví i psychologie, a neutuchající zájem neustále se pídit a ptát.

Tak přišel na Dialogické jednání, objevil tuto disciplínu, o kterou se začínají zajímat i zahraniční herecké školy. Dialogické jednání se stalo základním pilířem studia autorské tvorby a herectví na KATaP. Ono to v sobě nese vše – práci s hlasem, tělem, i řečí. Hra s vnitřním partnerem, která nás dostává do světa vlastních paradoxů. Člověk s praktikováním Dialogického jednání více a více pociťuje touhu po hře, jako bytostné touze člověka hrát si a být ve hře, svobodné, radostné, dialogické. Proti vší vážnosti světa lehkost hry. A skrze hru zjišťuje člověk, kdo je a skrze hru se člověk stává tím, kým je, nachází svojí nejhlubší identitu, i jako autor a herec.

Více informací o kurzech a aktivitách naleznete na www.talentdrama.cz.

milan | Víc než práce AKTIVITY TALENT DRAMA STUDIA PODPORUJE MĚSTSKÁ ČÁST PRAHA 10

milan • 18. 9. 2019


Předchozí příspěvek

Napsat komentář

Odebírejte blog emailem

Enter your email address to subscribe to this blog and receive notifications of new posts by email.

%d blogerům se to líbí: